Jednoho dne umre inzenyr, kterej zil celej svuj zivot v miru a pokoji rysovaciho prkna. Jde rovnou do nebe, jako vsichni inzenyri, ale uz u brany ho ceka neprijemne prekvapeni. Svaty Petr ho odmita pustit dovnitr.
"Je PLNO!"
"Ale ja jsem Inzenyr, ja musim do nebe..."
"Je mi lito, ale je PLNO!"
"Ale..."
"Uz zadne 'ale' a jdi to zkusit do pekla," prohlasi nesmlouvave svaty Petr.
Inzenyr se tedy sebere a jde do pekla. Tam na nej divne koukaj,posilaj ho od certa k dablu az tedy u toho Dabla nakonec opravdu skonci. Ten si ho premeruje a nakonec povida:
"Mno, jisty sou dve veci: Zaprve tady nemas co delat. Sem Inzenyri nechodej. Ale zadruhe, kdyz uz jsi tu, tak pro nas udelas par veci a budes si zit lip nez v nebi."
Jak se rozhodlo, tak se udelalo a Inzenyr se pustil do prace. Opravil klimatizaci, zavedl automaticky kotle, jezdici schody, vytahy, plynovy horaky a podobny kejkle. Dabel svou cast umluvy take plni a vse jde primo nadherne, vecnost ubiha, az tu najednou prijede Buh na inspekci. A jen co vleze dovnitr, tak jen zira. Nejde mu to na rozum a tak si necha predvolat Dabla. Ten mu vysvetluje situaci kolem pekelny prumyslovy revoluce a Buh ho prerusi:
"Coze? Inzenyr v pekle?" rozzlobi se.
"To nejde, toho nam musite okamzite vratit!!!" naleha Buh.
Ale Dabel se jen usmiva a odmita.
Buh kontruje: "Takze vy ho nedate? Dobre, budeme se o nej soudit!"
A Dabel se rozchechta: "Tak to sem fakt MOOOOOOOOOOOC zvedavej, kde vezmete pravniky...".
Žádné komentáře:
Okomentovat